• Vrubozubec paví (Astronotus ocellatus)

U velkých cichlid se dá hovořit o určitém kontaktu mezi chovatelem a těmito rybami čeledi vrubozubcovití, ten je dán především specifickým sociálním chováním příslušníků této čeledi a v neposlední řadě i individuálním chováním jedinců. Mezi specifiky vrubozubcovitých patří teritoriální chování, úžasná péče o potomstvo, častý výskyt nesnášenlivosti vůči rybám svého i jiného druhu, zbarvení jedince ve vazbě na projevy jeho vitality a aktivity, vyhraněné partnerské chování, atd.

• Pseudosphromenus dayi (Eigenmann, 1909) - rájovec červenoocasý

V poslední době se v nabídkách českých akvaristických prodejen objevuje stále častěji zajímavý rájovec, který je širší veřejnosti poměrně málo známý, i když byl do Evropy poprvé dovezen již v roce 1908. Je to rájovec červenoocasý – Pseudosphromenus dayi (Eigenmann, 1909), který po různých systematických přesunech v rámci labyrintek patří dnes do čeledi Osphronemidae, podčeleď Macropodusinae.

• Akvaristický Duisburg

Patnácté největší německé město na západním okraji Porúří se vždy počátkem října stává vyhledávaným cílem akvaristů – koná se tu výstava Zierfische & Aquarium (Okrasné ryby a akvárium) a v sudých letech současně s ní Mezinárodní šampionát terčovců.

• Chovné formy rodů Xiphophorus a Poecilia – část 7

Podobně jako u rodu Xiphophorus, tak i u rodu Poecilia se ryby vyskytují ve více základních barvách, které jsou doplněny černými a barevnými kresbami. Kresby jsou umístěny na těle i na ploutvích s tím, že černé a barevné kresby se často vyskytují i v různých kombinacích. Jak základní barvy, tak i kresby (vzory) jsou spolu s ostatními faktory (např. tvarem ploutví) předmětem šlechtitelských záměrů.

• Polozobánka harlekýn - Nomorhamphus liemi Vogt, 1978

Tato polozobánka je bezesporu nejbizarnějším, tvarově i barevně nejhezčím a zároveň jedním z mála „chovatelných” druhů čeledi polozobánkovitých (Hemiramphidae), kterých je přes 110 v minimálně 12 rodech. Žijí výhradně v jihovýchodní Asii a Indonésii. Popisovaná polozobánka Nomorhamphus liemi žije na ostrově Sulawesi.

• Rak Cherax holthuisi

Chov raků v akváriích začíná být v posledních letech čím dál populárnější. Oproti Německu, Japonsku nebo USA ale často chybí českým chovatelům informace o jednotlivých druzích a podmínkách, které potřebují pro život. V následujícím textu tedy představím jednoho z raků rodu Cherax, který je na našem trhu k sehnání a pro chov v akváriu je vhodný.

• Akara modrá - 'Aequidens' pulcher (Gill, 1858)

Stálice na akvaristickém nebi, nebo spíše meteor občas spatřený? Obojí, neboť od roku 1906 (Zukal, 1976), kdy se akara modrá poprvé dostala do nádrží chovatelů, nikdy zcela nezmizela, ale také nedoznala masového rozšíření. Je to logické. Svou velikostí až 15 cm (obvykle 12–13 cm), ani určitou nesnášenlivostí není předurčena do nádrže s jakoukoliv obsádkou, ale spíše do nádrží pro ni speciálně vyčleněných.

• Nano Cube akvária – miniaturní vodní říše

Poslední dobou velmi často slýcháme o mnoha zajímavých objevech v oblasti tzv. nano technologií, tedy v technologiích vyznačujících se měřítkem rozlišení v rozsahu miliardtin jednoho metru. Jsou to technologie, které lidstvo využívá ve svůj prospěch. Takové technologie jsou většinou hudbou blízké budoucnosti. Přeneseně však byl využit tento zkrácený termín v názvu malých akvárií, které byly označeny jako Nano Cube pro jejich miniaturní rozměr a kubický tvar.

• Z historie - Větve v teráriu (1961)

Jelikož mnoho terarijních živočichů jsou šplhavá zvířata, jsou nutnou součástí interiéru každého terária větve. Při výběru větví musíme však dát pozor na druh dřeva.

• Z historie - Léčení terarijních zvířat (1961)

Velmi nepříjemné komplikace v teraristice způsobují různé nemoci nebo úrazy zvířat. Úrazy si zvířata nejčastěji způsobí sama zápasem, nějakým jiným vnějším zásahem a nebo při transportu.

• Tajemství květinového stojanu

Po více než deseti letech, na konci května 2008, jsem vyklidil ozdobný kameninový stojan na květiny s nádobou objemu asi 36 litrů, umístěnou v zimní zahradě. Na dně nádoby byly dva nízké květináče s živořící kalou a šípatkovcem. Substrát dna se skládal ze štěrku a kousků lávy, převažovalo bahno. Během let byla nádoba stojanu nepravidelně doplňována studenou vodou, a to i během zimních měsíců, často až v okamžiku, kdy v nádobě byl sotva centimetr vody. V zimních měsících se teplota vzduchu v zimní zahradě pohybovala mezi 10 až 12 °C, v letních měsících pak často překračovala tropickou třicítku.

• Fenomén hybridizace

Co je chov rybiček v domácnostech nazýván akvaristikou, jsou odchovy akvarijních ryb provázeny pohnutkami získat jedince odlišné od přírodních druhů. Akvaristé touží mít v akváriích jiné, nové, neobvyklé ryby, které se v přírodě nevyskytují, o kterých není v obrazových encyklopediích sebemenší zmínky, a které ostatní akvaristé nevlastní. Co je skryto pod touto touhou? Že by šlo o prostou lidskou kreativitu? Že by se jednalo o zevšednění přírodou vytvořeného habitusu (vzhledu)?

• Soutěž Akvária Terária 2009

Jak se již stalo tradicí, i v letošním roce pro Vás redakce Akvária Terária připravila další ročník vědomostní soutěže směřující k tématům Vašeho oblíbeného časopisu.

• Fejeton - Otřesný nezákon

Vážení, vzhledem ke smutné zkušenosti z nedávné a vlastně i současné doby bych se ráda ještě jednou vrátila k našemu zákonodárství. Tomuto neexistujícímu zákonu věnujte prosím pozornost.

• Úvod do teraristiky – část 19

7.10.1 Příčiny odmítání potravy a jeho průběh

Pokud zvířata v teráriu přijímají od počátku chovu bez problémů potravu, je to nesporně jeden z předpokladů jejich dalšího úspěšného chovu. Horší je, když nově pořízené zvíře odmítá předloženou potravu. Stává se to dosti vzácně u ještěrů, podobně velmi zřídka u želv a krokodýlů, ale dosti často u hadů.

• Rychnov 2008 opět nezklamal

Tak, jako každý rok, i na podzim 2008 otevřeli rychnovští akvaristé brány své tradiční akvaristické výstavy. Ve dvou patrech expozice bylo soustředěno 250 nádrží (196 výstavních a 54 prodejních) se 190 druhy tropických ryb. Návštěvníky obklopovalo 18.500 litrů vody. A opět bylo na co se dívat.

• Gudea černoploutvá - Goodea atripinnis atripinnis Jordan, 1880

Tato mohutná gudea z hornatého mexického státu Jalisco je největším zástupcem čeledi. Samci dorůstají přibližně 12 cm, větší samice běžně přes 20 cm. Tvarově připomíná našeho lína (Tinca tinca). Pohlaví je mimo velikostního rozdílu – který ovšem není u menších samic směrodatný – jednoznačně rozlišitelné výrazným andropodiem samců a kouřově zabarvenými nepárovými ploutvemi samic, které mohou být podle nálady až sametově černé, někdy s okrově žlutým základem paprsků.

• Parmice kruhoústá, klaun klínopruhý a paokounek čtyřhranný

Parmice kruhoústá či žlutosedlá (Parupeneus cyclostomus) s čeledi parmicovitých (Mullidae) je rozšířená od Rudého moře a východního pobřeží Afriky v celém Indickém a Tichém oceánu až po Havajské ostrovy. Vyskytuje se od mělkých lagun mezi korálovými útesy až do hloubky asi 80 metrů.

• Za žábami do Francouzské Guyany a Surinamu

Když jsme koncem zimy 2008 sledovali aktuální vývoj počasí na družicových snímcích v severní části Jižní Ameriky, tak Francouzskou Guyanu i Surinam téměř souvisle pokrývala oblačnost. Začínali jsme tušit, že tropického slunce si zde asi moc neužijeme. Mokrá letištní plocha koncem února po přistání v Cayenne (metropole Francouzské Guyany) a černá kupovitá mračna nám potvrdila, že předpovědi meteorologů byly objektivní. Ale protože vše zlé je k něčemu dobré, utěšovali jsme se alespoň tím, že déšť, vlhko a teploty kolem třicítky, určitě ocení zdejší žáby.

• Lygodactylus – stále oblíbenější denní gekoni

1. Úvod a chov

Gekony rodu Phelsuma zná snad každý. Zejména druh Phelsuma grandis (dříve známý jako Phelsuma madagascariensis grandis – felsuma madagaskarská) je velice častým terarijním chovancem nejen mezi specialisty, ale i mezi laiky a milovníky přírody. Jak by ne, je velká, krásně zeleně zbarvená s červenou kresbou, a především – hravá a aktivní ve dne. Ne každý má však možnost pořídit si domů terárium o velikosti 0,5×1 m a k němu ještě několik menších pro mláďata.

• Lytorhynchus diadema (Dumeril, Bibron et Dumeril, 1854)

Zajímavý rod Lytorhynchus Peters, 1862 zastupuje v současné době celkem šest druhů – Lytorhynchus diadema, Lytrohynchus gasperetti, Lytorhynchus kennedyi, Lytorhynchus maynardi, Lytorhynchus paradoxus a Lytorhynchus ridgewayi, jež jsou rozšířeny v jihozápadní Asii (Blízký Východ) a v severní Africe. Všichni zástupci rodu jsou drobní hádci s hlavou zřetelně odlišenou od krku, malýma očima, jež mají kruhovitou zornici (na přímém světle může mít i vertikální tvar).

• Scink ze Sinaje

V loňském Akváriu Teráriu č. 07-08/2008 mne zaujal příspěvek, který pojednává o scinku Trachylepis quinquetaeniata v africké části Egypta. Jak uvádí autor, pan Daniel Jablonski, tento zástupce čeledi Scincidae je rozšířený od východní Afriky podél Nilu až ke Středozemnímu moři. Rovněž upozorňuje na tu skutečnost, že mimo tento souvislý areál je potvrzen jeho výskyt u města Sharm El Sheikh (Nečas a Vigašová, 2004).

• Madagascarophis cf. colubrinus a Madagascarophis cf. meridionalis

Madagaskarští hadi nepatří mezi často chované a odchovávané zástupce ostrovní herpetofauny. Až na výjimky (Acranthophis dumerili, vzácněji A. madagascariensis či Sanzinia madagascariensis, Lioheterodon madagascariensis) jsou hadi z Madagaskaru odchováváni zřídka. V tomto článku bych rád představil své zkušenosti s chovem hadů rodu Madagascarophis.

• Štíři rodu Lychas v teráriu

Rod Lychas zahrnuje druhy, které obývají jižní, střední a východní Afriku (L. asper, L. burdoi, L. obsti) a rozsáhlou oblast od Indie (L. tricarinatus, L. shoplandi) až po Austrálii (L. marmoreus, L.variatus). Typovým druhem celého rodu je L. scutilus z jihovýchodní Asie. Samice dorůstá 45 až 56 mm a samec až 90 mm. Ve své domovině nepatří mezi vzácné druhy, ale na druhé straně se nevyskytuje tak masově jako dva eudominantní druhy orientu, drobný Liocheles australasiae z čeledi Ischnuridae a příbuzný Lychas mucronatus.

• Nekróza tkáně po bodnutí štírem Hottentotta hottentotta

Štír druhu Hottentotta hottentotta (Fabricius, 1787) je typovým druhem tohoto afrického rodu nesoucího jméno známého afrického etnika. Štír se vyskytuje na poměrně rozsáhlém areálu celé západní a částečně také střední Afriky, dále na přilehlých ostrovech, především Kapverdách. Většina populací je partenogenetická, samci jsou nalézáni jen vzácně. Druh je barevně velmi variabilní, což podle publikovaných údajů může být ovlivněno vlivem prostředí, respektive substrátu.