• Bichirové

 Bichirové nepatří v našich nádržích k příliš častým chovancům, limitujícím faktorem je především jejich velikost. Kdo však může poskytnout bichirům odpovídající prostor, získá v nich mimořádně zajímavé ryby, které se dožívají vysokého věku, nemají nijak zvláštní nároky na chov a jejich případný odchov představuje skutečný úspěch.
 Bichirové tvoří samostatný řád mnohoploutví (Polypteriformes), který byl v minulosti tradičně řazen společně s jesetery (Acipenseriformes) do podtřídy chrupavčití (Chondrostei). Podle nových výzkumů se však zdá, že postavení těchto fylogeneticky značně původních ryb, právem označovaných též za „živoucí fosilie”, je dost výjimečné.

• Tanganičtí tlamovci rodu Xenotilapia

Tlamovci z jezera Tanganika ve většině případů nedosahují barevnosti druhů z jezera Malawi. Svými morfologickými přizpůsobeními a rozmanitostí životních projevů je však často v mnoha směrech předčí. Mohou tedy vnímavým chovatelům nabídnout mnohdy stejně lákavou podívanou. Právě takovými zajímavě přizpůsobenými a navíc ještě atraktivně zbarvenými rybami jsou někteří zástupci rodu Xenotilapia. Mezi nejbarevnější druhy patří zejména ty, které byly ještě v nedávné době řazeny do rodu Enantiopus (E. melanogenys a E. sp. „Kilesa”), ale dnes patří opět do rodu Xenotilapia (Novák J., ATF č. 3/2005). Mnoho druhů „xenotilápií” (např. X. flavipinnis, X. papilio „Sunflower”, X. spiloptera, X. ochrogenys) vytváří odlišně zbarvené geografické rasy.

• Zapomenutý průkopník evropské akvaristiky

 Je zajímavé, že dřív než akvária po celém světě dobyla živorodka duhová – gupka (Poecilia reticulata), těšili se akvaristé z mnoha dalších živorodek. Mezi prvními průkopníky z čeledi živorodkovití (Poeciliidae), kteří se objevili v akváriích evropských chovatelů, byla i živorodka desetiskvrnná - Cnesterodon decemmaculatus (Jenyns, 1842).
 Tato drobná živorodka je rozšířena od severní Argentiny přes Paraguay a Uruguay až do jižní Brazílie. Do Německa ji přivezl P. Matte už v roce 1902, a protože se jedná o opravdu nenáročný druh, rychle se rozšířila do okolních států. Tehdy ji naši pradědové znali pod jménem Girardinus, ale také jako Glaridichthys, Poecilia či Gulapinnus decemmaculata.

• CHOVNÉ FORMY RODŮ XIPHOPHORUS A POECILIA - ČÁST 6

B. Rod Poecilia

 V částech 2 až 5 tohoto seriálu jsme se věnovali šlechtěným formám rodu Xiphophorus. V jeho zbývajících třech částech se zaměříme na další významné živorodky – rod Poecilia.
 Princip zařazování ryb rodu Poecilia je v zásadě stejný, jako zařazování ryb rodu Xiphophorus, pouze s tím, že u rodu Poecilia je označení chovného páru předsunut základní znak P. Abychom se mezi sebou bezchybně domluvili, používáme i v tomto případě 7 zařazovacích hledisek (stupňů), které mají svá dílčí členění.

• Tetra darienská (Hyphessobrycon columbianus)

Tetru darienskou jsem poprvé objevil v akvaristické prodejně, kde mne zaujala svým decentním a neobvyklým zbarvením. Je totiž leskle zlatozelená s poměrně výrazně červenavými ploutvemi ocasní a řitní. U samečků rozpoznáme v horní části vysoké hřbetní ploutve i barvu pomerančovou. V té době ještě ani prodejce, ani chovatel, který ryby prodejně dodal, neznal jejich latinské pojmenování. Chovatel pouze uvedl, že jde nepochybně o characidy rodu Hyphessobrycon dorůstající 5 až 5,5 cm.
 Jak je u characid obvyklé, samičky jsou poněkud menší, v bříšku plnější a mají méně intenzivní červené zbarvení ploutví. Pohlavní dimorfismus je dostatečně markantní pro rozlišení páru i méně zkušenými akvaristy. Těm lze chov těchto krásných rybek vřele doporučit, neboť jsou nenáročné jak na složení vody, tak i potravu a prostor.

• MOŘE

- Sapínek sírožlutý, muréna podmračená a plotos proužkatý
- Ostenec běloskvrnný

• Z HISTORIE AKVARISTIKY - 1961

O pH našich vod

Základním požadavkem akvarijního chovu ryb je péče o vodu. Prostředí, ve kterém ryby chováme, musí co nejvíce odpovídat přírodním podmínkám, ve kterých žily. Tím není míněno pouze to, že mořské ryby potřebují „mořskou vodu”, kterou připravujeme rozpouštěním různých solí, ale i sladkovodní ryby potřebují rozličnou vodu podle přírodního prostředí.
Vhodnost vody hodnotíme z různých hledisek, chemicky, fyzikálně, biologicky a mikrobiologicky. Z chemického hlediska si všímáme obsahu různých solí rozpuštěných ve vodě, pohlcených plynů, průmyslových jedů, tvrdosti, po stránce fyzikální sledujeme pH, tj. reakci vody, vzhled, barvu, zákal, zápach, vzplývavé znečištěniny a sedlinu. Biologicky a mikrobiologicky hodnotíme vodu výjimečně podle oživení příslušnými organismy.

• Čeled okounků (Centrarchidae)

Skutečně už jenom ti nejstarší akvaristé by si vzpomněli na dobu, kdy jejich oblíbenými chovanci byli severoameričtí okounci čeledi Centrarchidae, blízce spřízněni s pravými okouny. To byla doba meziválečná a ještě i v poválečném období byli velmi populárními obyvateli akvárií celkem snadno dostupní ve specializovaných obchodech, nebo jen tak z přebytků či výměnou, a zájem o ně byl často větší než o leckterou právě importovanou novinku. Dodnes mám před očima tu nádheru akvária svého strýce, ještě s železnou kostrou a zatmelenými skly, ale uvnitř ta krása, pro duši dítěte téměř pohádková. Křišťálově čistá voda, vysoké dno z jemného říčního písku, temně leskle zelený trs vzplývavého vodního mechu Fontinalis antipyretica přinesený z tůně, do které se chodilo lovit plankton, doplněný zakrutichou, tehdy v podstatě jedinou dostupnou cizokrajnou rostlinou z rodu Vallisneria a klidně proplouvající okounci terčoví a diamantoví jen dotvářeli tu úžasnou pohodu klidu a harmonie. A večer, když se nad hladinou v plechovém korýtku obráceném dnem vzhůru rozsvítily dvě obyčejné žárovky, to nebylo možné odtrhnout oči.

• Začínáme s akvaristikou (18) - Akvaristické emoce

Jak si čtenáři mohli všimnout, pokouším se na stránkách našeho časopisu sdělit něco málo o jiném pohledu na akvaristiku, než se ve většině článků dočteme. Akvaristika není pouze úzce pojatý zájmový obor milovníků hezkých rybiček, ale kolem ní se odehrává především široká lidská činnost, z níž logicky vyzařují lidské projevy, které tu, či onu situaci dokreslují a širokým spektrem možností označují a hodnotí. A jak bývá charakteristické pro lidské chování, lze očekávat, že ne vždy korespondují s vlastním niterním pocitem daného subjektu. Proniknout do mysli člověka a odhalit důležité momenty je nesmírně obtížné. Ne každý akvarista je „se srdcem na dlani”, ne každý komunikuje pravdivě a hlavně k věci. Jsou akvaristé, kteří se nemohou zbavit téměř hereckých projevů, ale v situaci, kdy chceme slyšet věcnou odpověď, je každá teatrálnost mlžící a odvádí pozornost na nedůležité akcenty. To však může být překážkou podstatnému. A tak se setkáváme s relativně nízkou úspěšností v pochopení některých situací, které akvaristickou praxi provázejí.

• Rejstřík Akvária Terária 2007

• SOUTĚŽ AKVÁRIA TERÁRIA 2008

V letošním roce proběhl třetí ročník vědomostní soutěže směřující k tématům Vašeho oblíbeného časopisu. V každém vydání Akvária Terária roku 2008 byly uveřejněny tři otázky se třemi variantami odpovědí, z nichž vždy jen jedna je ta správná. Odpovědi na otázky jste mohli vždy najít v příspěvcích uveřejněných v letošním 51. ročníku AT. Tímto vydáním Akvária Terária jsme se dostali do posledního kola letošní soutěže.

• Fejeton – Ach ty zákony

Vzhledem k tomu, že v celé Praze jediná Záchranná stanice pro volně žijící živočichy je opředena všemi možnými pokutami a zákazy, a to i v přijímání zvířat v nouzi, a odvoláváními se na pokuty a zákazy a…, rozhodla jsem se, že využiji svých letitých zkušeností s především mláďaty volně žijících zvířat, a co mi síly stačit budou, nějakou tu „drobotinu” zachráním. Samozřejmě, strach by mi nedovolil někoho zachraňovat bez patřičných povolení, odchylek, výjimek, a když to shrnu – úchylek. A tak jsem po hlavě skočila do moře zákonů, od té doby se v nich topím. S hrůzou jsem zjistila, že každý orgán, který má u nás co do činění s přírodou, má své vlastní zákony, a co víc, jeden potírá nebo vylučuje ten druhý!

• Úvod do teraristiky (18)

7. Krmení terarijních zvířat
7.9 Důležité poznámky k výživě a krmení krokodýlů

Krokodýli se jen zřídka stávají chovanci začínajících teraristů, i když si dobře vzpomínám, že spolu s bratrem Jiřím Vergnerem mezi našimi prvními chovanými terarijními zvířaty kolem roku 1965 bylo mládě kajmana brýlového (Caiman crocodilus) a zanedlouho potom mládě největšího ze všech krokodýlů, krokodýla mořského (Crocodylus porosus). V dnešní době se nejčastěji v teráriu chovají, kromě zmíněného kajmana brýlového, hlavně malí neotropičtí říční kajmani Paleosuchus palpebrosus, případně P. trigonatus, oba jen slabě přesahující délku 1,5 m, a rovněž nevelký krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis). Také se ovšem dříve i nyní v chovech českých teraristů objevují skutečně velcí krokodýli, jako africký C. niloticus nebo kubánský C. rhombifer, které se podařilo v privátních chovech i úspěšně rozmnožit.

• Mokřanky v akváriu

Některé druhy rodu mokřanka (Hygrophila) z čeledi paznehtníkovitých (Acanthaceae) jsou využívány k osázení sladkovodních akvárií velmi často a vhodným seskupením rostlin v nich vytvářejí svěže zelené dekorativní porosty, na něž je vskutku radost pohledět. Akvaristé je vysazují nejen do společných nádrží určených pro drobnější ryby, ale často i do nízkých rozplavávacích akvárií s holým dnem, v tomto případě umístí rostliny do přenosných kontejnerů nebo mís, aby poskytli mláďatům pocit bezpečí a možnost úkrytu. Rostliny rodu Hygrophila mají vzpřímené nebo poléhavé lodyhy s jednoduchými celokrajnými nebo vykrajovanými ponořenými listy a v místech nasazení listů se obvykle tvoří kořeny. Vyrůstají-li nad hladinu, jsou listy celokrajné, slabě pilovité a jemně chloupkaté a objevují se i drobné květy.

• Zmije McMahonova (Eristicophis macmahonii) - bizarní had ze Středního východu

Eristicophis macmahonii Alcock & Finn, 1897 je relativně malá zmije mimořádného vzhledu. Pojmenována byla po kapitánu A. H. McMahonovi, nositeli řádu Indického Impéria, který ji v roce 1896 nalezl a odchytil v Balúčestánu (provincie západního Pákistánu) mezi městy Nuschki a Perisa. Zmije McMahonova v této části Asie společně se zmijemi rodu Pseudocerastes do jisté míry ekologicky zastupuje pouštní zmije rodu Cerastes, s nimiž se shoduje v mnoha znacích. Morfologie je i příčinou jejího historicky krátkého taxonomického zařazení do rodu Pseudocerastes (Anderson 1963 in McDiarmid et al., 1999), se kterým je však i fylogeneticky nejvíc spřízněna (Herrmann et al., 1999). Je jediným zástupcem rodu Eristicophis a dodnes u druhu nebyly popsány žádné poddruhy. Jak druh, tak i celý rod je tedy monotypický.

• Ploskolebec nosorohý (Deinagkistrodon acutus); perla v teráriu

První černobílou fotografii ploskolebce nosorohého jsem uviděl před mnoha lety v západoněmeckém časopise Das Aquarium v článku publikovaném U. W. Petersem - bylo to v roce 1986. Všichni jsme tehdy žili za „železnou oponou” a v mých teráriích se prohánělo několik ještěrek a gekonů, které mi z Bulharska dovezl starší kamarád. Šance, že někdy uvidím živého ploskolebce nosorohého, podívám se do jeho domoviny a nebo jej snad dokonce(!) budu mít možnost pozorovat ve vlastních teráriích, se rovnala nule. I v západní Evropě a USA šlo tehdy o extrémně vzácné hady, jelikož byli při importech z Číny díky složité a dlouhé přepravě mezi jednotlivými obchodníky ve špatném zdravotním stavu, promoření parazity a rychle hynuli.

• Obojživelníci a plazi Maroka - 2. část

V předchozí části jsme si představili geografickou pestrost marockého území a s ní spojenou zajímavou biodiverzitu fauny obojživelníků a plazů. Nyní, a v příštím závěrečném dílu bychom rádi navázali přiblížením konkrétního výskytu některých skupin herpetofauny v jednotlivých oblastech Maroka se zvláštním zřetelem k endemickým či jinak zajímavým taxonům.
Jak jsme už uvedli, mísí se zde jak druhy palearktické, a to mediteránní (středomořské), tak druhy saharské, navíc s reliktními prvky afrotropickými neboli etiopskými, a to sahelskými i subsaharskými. Někteří obojživelníci a plazi mají rozšíření prakticky po celém území Maroka (samozřejmě na vhodných biotopech).

• Ještě jsou tady - želví stopy v písku

K živočichům, kterým v důsledku lidské hamižnosti hrozí vyhubení, se v minulém století zařadily bohužel i mořské želvy, mezi které počítáme kožatku velkou (Dermochelys coriacea), karetu obecnou (Caretta caretta), karetu pravou (Eretmochelys imbricata), karetu zelenavou (Lepidochelys olivacea), karetu Kempovu (L. kempi), karetu obrovskou (Chelonia mydas), karetu tichomořskou (Ch. agassizii) a karetu plochou (Notator depressus). Všechny se ocitly v Červeném seznamu Světového svazu ochrany přírody (IUCN) mezi ohroženými druhy. V moři, ve kterém tráví většinu svého života, jsou před člověkem v relativním bezpečí. Jejich lov na širém moři je dosti problematický, více je zde ohrožují jiné lidské aktivity.

• Pralesnička Epipedobates anthonyi (dříve Phyllobates tricolor)

Jihoamerické žabky čeledi Dendrobatidae jsem obdivoval v německých zoologických zahradách, kde jsem měl i možnost prohlédnout si zázemí teraristických oddělení. Ale opravdu první „dendrobátky” jsem viděl dávno předtím, u přátel akvaristů v bývalé NDR. Moje první pralesničky, nebo chcete-li šípové žabky, jsem si opatřil před více než deseti lety, tehdy ještě jako Phyllobates tricolor. Coby naprostý začátečník jsem je však nedokázal rozmnožit. Když jsme se ženou náhodou navštívili dnes již historickou burzu v Praze na Brumlovce, propadli jsme kouzlu těchto jihoamerických skřítků. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme se na burze seznámili s několika nadšenci, kteří „dendrobátky” nejen úspěšně chovali, ale často za nimi vyráželi do pralesů Jižní Ameriky. Ihned jsme začali také plánovat cestu na Trinidad a Rio Negro.